„Co považujete za své slabé stránky?“ = „Připravili jste si odpovědi?“

Na tuto otázku narazíte téměř na každém pracovním pohovoru. Ale proč? Zkušený personalista by přeci měl vědět, že mu nepřinese žádnou hodnotnou odpověď.

Očekáváte, že vám zájemce o práci vyklopí své slabiny?

Představte si, že jdete na první rande a začnete vyprávět o tom, jak se snadno dostanete do hádky a nikdy nechcete ustoupit. Jaké pak máte šance u potencionálního partnera?

Upřímná odpověď by vám velmi pomohla, ale stejně tak byste měli být upřímní sami k sobě.

Kandidát vám odpoví to, co se mu zrovna hodí:

„Jsem příliš velký puntičkář.“

„Pracuji příliš těžce. Manželka si stěžuje, že jsem workoholik.“

„Až moc se o vše starám.“

Určitě jste již podobné odpovědi na pohovoru zaslechli.

Co vám o člověku pověděly? Téměř nic. Jsou to nacvičené, předvídatelné a neupřímné odpovědi.

Touto otázkou zaženete kandidáta do kouta a donutíte ho k tzv. bílé lži.

Na čem nejvíce záleží?

Zaměstnavatel musí vyhodnotit charakter člověka a zaměřit se na tyto vlastnosti:

Integrita

Pokora

Vděčnost

Sebevědomí

Právě ty jsou klíčem ke spokojenosti z práce a úspěchu.

Pro dlouhodobou konkurenční výhodu jsou nejdůležitější lidé a hodnoty. Buďme tedy realisté a ptejme se na otázky, na které nejdou vymyslet obecné klišé odpovědi.

1. otázka: Jaké výjimečné vlastnosti vašich rodičů považujete za natolik důležité, že je chcete mít ve svém životě nebo byste je přáli svým dětem?

Cíl konverzace by měl být otevření, nikoli pouhé vyzkoušení pozornosti.

Při této otázce se musí kandidát více zamyslet a jeho odpověď ukáže, čeho si nejvíce váží.

Jakmile uslyšíte odpověď, měli byste navázat: „Můžete mi povědět více?“

„Trpělivost přináší růže…“ – a vám přinese skvělého zaměstnance.

Stačí se cítit přirozeně při tichu, během kterého přemýšlí nad odpovědí. Netlačte je do rychlé odpovědi – počkejte si na tu kvalitní.

2. otázka: „Kolik je 25×25?“

Nenabízíte účetní pozici? Na tom přece ale vůbec nezáleží.

Tato otázka prověří, jak lidé reagují na situace pod tlakem, které musí co nejrychleji vyřešit.

Můžeme se setkat hned s několika reakcemi:

• Špatné reakce – defenziva, stydlivost, naštvání
• Pozitivní reakce – otevřenost, snaha vyřešit problém

Záleží nám na výsledku příkladu? Vůbec ne. Tato otázka tu není od toho, abychom hodnotili matematické znalosti uchazeče.

Podstatou je zjistit, zda je uchazeč schopný reagovat na nepříjemné situace a zapojit se do spolupráce na vyřešení problému.

3. otázka: „Řekněte mi o třech lidech, jejichž život jste pozitivně změnili. Co by mi řekli, pokud bych jim zítra zavolal?“

Čtení doporučení a základních znalostí na papíře je bezpředmětné. Samozřejmě musíme očekávat, že budou zvoleny kandidátem tak, aby jej vychválily.

Mnohem zajímavější jsou informace od lidí, kterým daný člověk pomohl. Nemusí se jednat nutně o kolegu – může to být naprosto kdokoliv.

I ve společnostech je důležité dokázat podržet své kolegy a nadřízené.

A pokud si kandidát nevybaví ani jednu osobu? Zkuste se zamyslet nad tím, proč tomu tak je.

4. otázka: Po pohovoru se společně zamyslete: „Dokáži si představit, že bych tohoto člověka pozval k sobě domu na společnou dovolenou?

Přestože se otázka zdá moc osobní, musíme si uvědomit, že se s daným člověkem snažíme vytvořit vztah.

Nepotřebujete několik schůzek k tomu, abyste si vytvořili první dojem.

5. otázka: Po pohovoru se zeptejte recepční: „ Jak se k vám kandidát choval?“

Všímejte si toho, jak se lidé chovají k cizím lidem. Hodně to napoví o tom, zda jsou otevření, vidí ostatní jako sobě rovné, či je vše pouze přetvářka.

Inspirováno článkem na: https://ideas.ted.com/