Společnost Fresenius Kabi se drží firemní filozofie „pečovat o život“. Tato idea vznikla už na počátku 20. století, kdy Dr. Eduard Fresenius založil svou vlastní farmaceutickou společnost. Právě proto pro nás bylo velkou výzvou vytvořit pro její českou odnož první vlastní časopis, ve kterém sice nebudeme pečovat o život, ale o její vlastní zaměstnance. A tak začal náš společný příběh o magazínu pro zaměstnance Fresenius Kabi Hořátev.
Na internetu. Kde jinde. Ne že by zaměstnanci firmy Fresenius Kabi Hořátev projížděli seznamky, ale tato farmaceutická společnost, která vyrábí transfuzní vaky, náhodně objevila jeden z našich dříve publikovaných časopisů. Ten se jim zalíbil, a tak se nezdráhali nás oslovit s tím, abychom jim vyprodukovali něco podobného.
Po první příjemné schůzce jsme zjistili, že jsme všichni na stejné vlně. Ono s příjemnými lidmi se totiž velmi dobře spolupracuje, a tak byla na světě oboustranná chuť pustit se do tvorby časopisu pro zaměstnance.
Konec oťukávání
Dost bylo milých slov z obou stran. Bylo na čase pustit se do práce. Prvotním úkolem bylo dohodnout se na formátu, počtu stran a papíru, na kterém bude časopis vytisknut. Nakonec jsme se shodli na netradičním rozměru mírně přesahujícím formát A4, 28 stranách a hlavně tisku na specifický, recyklovaný papír.
Dále bylo zapotřebí navrhnout layout. Pustili jsme se do titulní strany, stránky s rozhovorem a připravili jsme prostor pro první reportáž z prostředí společnosti. Při vytváření layoutu nám hlavou kolovalo mnoho nápadů, jak identitu časopisu ještě více naroubovat na farmaceutické prostředí. Někoho z redakční rady pak napadlo využít motiv krvinek. Tento spojující bod se pak objevoval napříč skoro celým časopisem.
Obr. 1: Krvinky, zdroj: vlastní krev (výroba).
Krvinky bychom měli a co dál?
Po schválení layoutu bylo zapotřebí určit obsah celého časopisu. Poměrně složitou činnost při tvorbě časopisu nám (naštěstí) komplikoval fakt, že témat, o kterých můžeme mluvit, je nespočet. Museli jsme se společně pustit do poměrně velké redukce témat. Jeden plus to určitě mělo – dost materiálu zbylo pro příští čísla.
Mnoho slov a ještě více obrázků
Vše tedy bylo vymyšleno a nezbývalo nic jiného, než se do toho pořádně obout a začít realizovat. Náš tříčlenný tým složený ze zkušených matadorů vyrazil na dlouhou cestu k Poděbradům posbírat během dvoudenního setkání všechen potřebný materiál.
Jelikož jsme doposavad neměli úplně mnoho zkušeností se zdravotnickým prostředím, bylo pro nás velkou výzvou poskládat vhodné otázky pro zaměstnance tak, aby rozhovory nepůsobili úplně strojeně. Cílem bylo zachování určité odbornosti ale v trochu hravější a čtivé formě.
Obr. 2: Tříčlenný tým (složený ze zkušených matadorů).
Fotili jsme, mluvili jsme, objevovali. Ještě nikdy jsme se v podobném prostředí nepohybovali, takže to byl i pro nás skvělý zážitek. Ve Fresenius Kabi Hořátev na nás byli velmi dobře připraveni. Po celou dobu rozhovorů jsme jak my, tak samotní aktéři (zaměstnanci) měli k dispozici velké množství nejrůznějších dobrot. To vše proto, aby práce pěkně od ruky utíkala.
A zase zpátky na základnu
Druhý den jsme se po závěrečné schůzce s celou redakční radou loučili plni dojmů, zážitků a dobrého pocitu. Zároveň jsme si na cestu odvezli zaplněné paměťové karty našich fotoaparátů a diktafonů a do posledních řádků vyplněné notýsky s poznámkami z rozhovorů.
Pak už stačilo „jen“ přetransformovat všechna získaná data do připravených podkladů… A voilà, časopis pro zaměstnance pod názvem KABI FRESH byl na světě!
Základem všeho je pro mne dobrá nálada a nadhled. To je něco, bez čeho se nedokážu obejít ve studijním ani osobním životě. Jsem studentem Masarykovi univerzity v Brně, kde aktuálně kompletuji magisterské vzdělání v rámci studijního programu Management sportu. Baví mne čelit novým výzvám a řešit zapeklité situace – primárně ale vždy s úsměvem! 🙂 Volného času moc není, jelikož se už od předškolního věku aktivně věnuji florbalu. Což znamená, že ve zbytku svého volna upřednostňuji pasivní odpočinek s dobrým jídlem a pitím!
